ROK 1918 V ÚSTÍ NAD LABEM
Rok 1918 je významným milníkem české historie. Skončila 1. světová válka, vznikla Československá republika. V oblastech s německojazyčnou většinou, mezi které patřilo i Ústí nad Labem, bylo prosazení republiky provázeno řadou bouřlivých událostí.
Situace na konci války
Rok 1918 byl pro obyvatele rozpadající se monarchie velmi náročný. Muži byli již čtvrtým rokem v armádě, zásobování obyvatel vázlo, čekaly se dlouhé fronty na potraviny, nebyly neobvyklé sebevraždy z hladu. Složitá situace se projevila i ve vysoké úmrtnosti novorozenců. K tomu všemu se ke konci roku do Čech dostala epidemie španělské chřipky.
Hladové Ústí
Ústí se na počátku 20. století řadilo mezi jedno z nejbohatších a nejvýznamnějších českých měst. Ale právě v průmyslových městech to bylo během války se zásobováním a s dostatkem potravin velmi složité. Lidé na venkově si zvládli k potravinovým lístkům některé produkty vypěstovat sami, ale v průmyslovém Ústí a celkově v severních Čechách byla situace s obstaráváním jídla opravdu špatná.
Nedostatkem potravin na průmyslovém severu Čech se během války několikrát zabýval i sám císař Karel I. Na Velikonoce roku 1918 byl například vydán zákaz barvit kraslice, aby se zamezilo plýtvání vejci.
Vznik republiky v Ústí
V říjnu 1918 se ke stále zhoršující situaci se zásobováním přidala španělská chřipka, zavíraly se školy, v celém ústeckém okrese byla uzavřena kina, divadla, knihovny a zrušeny zábavy. Vznik Československa 28. října 1918 tak proběhl v Ústí téměř bez povšimnutí, většina obyvatel tuto zprávu zaznamenala až o den později. Ústí nad Labem navíc patřilo mezi města, která díky svému složení obyvatel netoužila po tom být součástí nové republiky a přihlásila se k provincii Deutschböhmen.
Tabák byl velmi ceněným artiklem, na který se stály dlouhé fronty a dalo se za něj vyměnit téměř cokoliv. Ke konci války se v Ústí tabák prodával ve směsích složených ze 40 % namořeného bukového listí, 40 % chmele a jen 20 % tabáku.
Provincie Deutschböhmen
Protipólem nově prohlášené republiky bylo vyhlášení čtyř příhraničních provincií 29. října 1918. Ty měly být součástí státu Německé Rakousko, zbylého po rozpadlém císařství. Jednalo se o české oblasti s německojazyčnou většinou, mezi které patřilo i Ústí. Největší z provincií byla Deutschböhmen (Německé Čechy) s centrem v Liberci. V Ústí nad Labem žilo v roce 1918 kolem 38 000 obyvatel, z čehož bylo 85 % obyvatel Němců a většina se přikláněla právě ke vniku Deutschböhmen. Mezi města, která se hlásila k provincii Deutscheböhmen patřily i blízké Litoměřice, Most, Chomutov nebo Žatec. V těchto oblastech byla do konce roku 1918 nová republika prosazena postupně, s podporou československé armády.
Rabování
Nepřehledná situace, strach a stále vzrůstající nedostatečné zásobování Ústí měly za výsledek rabování vojenských skladišť a továrních skladů. Když při rabování 2. listopadu 1918 jeden z lidí zapálil rýžovnu v Kramolech, lidé i přes nebezpečí stále vynášeli potraviny ven. Během těchto nepokojů byli ušlapáni čtyři lidé. 10. prosince započalo v Ústí rabování nanovo, tentokrát se však nebralo pouze jídlo, ale lidé si vybíjeli svoji frustraci i na luxusních obchodech, např. na obchodě značky Baťa. Místní bezpečnostní složky situaci nezvládaly, radnici nezbylo než pozvat vojsko. 11. prosince město obsazují jednotky československé armády. Na okresním hejtmanství je poprvé vyvěšena československá vlajka, Ústecko se stává definitivně součástí Československé republiky.
Vláda Deutschböhmen se během prosince 1918 přesunula do Vídně. Problematika sebeurčení českých Němců se ale nevyhnula ani následujícímu roku a v provinciích probíhaly další a další nepokoje. Mezinárodně situaci dořešila v roce 1919 Saintgermainská smlouva, která potvrdila vznik Československé republiky. Celkově však bylo řešení pohraničních problémů a sebeurčení českých Němců chaotické. Problémy se postupně nabalovaly během celého období první republiky a napomohly k šíření nacismu ve třicátých letech 20. století.
Doplňující materiály:
Literatura k tématu v muzejní knihovně:
