V Ústí nad Labem zná tařici snad každý. Každoročně v dubnu její zlatavě žluté květy prozáří černou znělcovou skálu pod hradem Střekovem a také známou Mariánskou skálu. Tento krásný symbol našeho města patří mezi ohrožené druhy rostlin.
Oblast výskytu
Tařice skalní je 10–40 cm vysoká vytrvalá bylina. Na stanovišti roste po několik let. Její stonkový základ a kořen jsou dřevité, zbytek rostliny pak zůstává bylinný. Je to teplomilný druh, který roste hlavně ve Středozemí. V České republice se vyskytuje jen v oblastech s podmínkami vhodnými pro teplomilné rostliny. Mezi tyto oblasti patří i České středohoří. Ústeckem prochází severní hranice evropského výskytu tařice skalní. Kromě Ústecka se vyskytuje v Povltaví, Pootaví, na Plzeňsku a v menším množství na střední a jižní Moravě.
Tařice je v seznamu zvláště chráněných druhů zařazena jako „ohrožený druh“. Znamená to, že ji nesmíme trhat, ničit, přesazovat, sbírat semena, a to ani, kdybychom ji chtěli šířit v přírodě. Důležité je chránit její přirozené prostředí, poškodit ho mohou třeba horolezci.
Přizpůsobení k životu na skále
Rostlina je k životu na skále zajímavě přizpůsobená. Má jeden dlouhý vřetenovitý kořen, který umí proniknout hluboko do štěrbin mezi kameny. Kořen tařici dokonale upevňuje ve skále a také jí umožňuje získávat ze skály vodu v období sucha.
Rozmnožování
Tařice patří mezi brukvovité. Její květy jsou tedy čtyřčetné a jsou uspořádány do krátkých hustých hroznů. Plodem je 4–5 mm dlouhá pukavá šešulka se dvěma okrouhlými křídlatými semeny. Převážně pomocí semen se rostlina také rozmnožuje. Výjimečně dochází k vegetativnímu množení pomocí rozdvojení kořene, ze kterého vyroste nová odnož.
Povrch bylinné části stonku a listů je pokrytý světle šedými plstnatými hvězdovitými chloupky. Ty tařici chrání před slunečním úpalem, který je na tmavé skále velmi silný. Růžicemi svých listů tařice zadržuje a hromadí splavovanou prsť, která je pro ni částečným zdrojem živin.