JEZERO MILADA
Název Milada zdědilo jezero po jednom z hlubinných hnědouhelných dolů, kterých v oblasti mezi Ústím a Teplicemi bylo více. Právě výskyt hnědého uhlí spolu s potřebou člověka tuto surovinu získávat zásadně ovlivnily proměny zdejší krajiny a přírody. V bezprostřední blízkosti Ústí nad Labem vznikl v 70. letech dvacátého století povrchový hnědouhelný lom Chabařovice a během dvaceti let své činnosti dosáhl rozlohy 870 ha. Dnes celá oblast prochází náročnými procesy obnovy přírody, které budou trvat ještě mnoho let.
Historie území
Původně byla zdejší krajina pokryta lesy. Ty ustoupily středověkému osídlení a v oblasti vyrostlo šest menších obcí. Lidé se zde živili zemědělstvím a díky výskytu hnědého uhlí také budovali menší hlubinné doly. Doly se v souvislosti s rozvojem průmyslu v Ústí na přelomu 19. a 20. století postupně zvětšovaly. Přírodně kulturní krajina ale stále poskytovala prostor pro život lidem i živočichům.
V roce 1977 byl v oblasti otevřen povrchový lom Chabařovice. Plánované těžbě musela postupně ustoupit zdejší krajina i místní obce, které byly zlikvidovány a jejich obyvatelé přestěhováni do nových panelových sídlišť v Ústí nad Labem. Celé území se proměnilo v jednolitou plochu hnědouhelného lomu a výsypkové zeminy. Vyskytovalo se zde minimum živých organismů, krajina ztratila schopnost zadržovat vodu, práce byly provázeny vysokou hlučností a prašností.
Uhlí z lomu Chabařovice mělo výborné chemické a fyzikální vlastnosti, obsahovalo bezkonkurenčně nejmenší množství síry v ČR. Vyhovovalo tedy nejlépe potřebám snížit zátěž v ovzduší v době inverzí. Jeho těžba ale svou prašností a hlučností silně negativně ovlivňovala životní prostředí v Ústí nad Labem.
Ukončení těžby
V 80. letech dvacátého století byl stav životního prostředí v naší republice alarmující. Severní Čechy patřily k nejhůře postiženým oblastem. Znečištění vzduchu, půd a vod přímo ohrožovalo zdravotní stav obyvatelstva, které o této situaci nebylo téměř vůbec informováno. Zprávy o stavu životního prostředí patřily mezi utajované. V roce 1989 se konečně podařilo zorganizovat první veřejné ekologické aktivity a demonstrace obyvatel bojujících za zlepšení stavu životního prostředí na Ústecku.
Ústí nad Labem patřilo mezi města, kde díky znečištěnému životnímu prostředí někteří dospělí občané čerpali jakýsi kompenzační příspěvek ve výši až 2 000 Kč ročně. Na tento příspěvek přezdívaný jako „pohřebné“ neměly však nárok děti. Ty byly dvakrát ročně už od mateřské školy posílány na dva až tři týdny do tzv. škol v přírodě.
V lednu roku 1990 se v Ústí nad Labem konal ekologický mítink za účasti ministra životního prostředí a ministra paliv a energetiky. Na tomto setkání poprvé zazněly požadavky Ústečanů na zastavení těžby v lomu Chabařovice. V tomtéž roce ústecký primátor se starostou Chabařovic dokázali přesvědčit vládu o ukončení těžby. Paradoxně v tomto roce byla těžba uhlí v chabařovickém lomu poprvé zisková.
K definitivnímu ukončení těžby došlo v roce 1997. Těžba skončila 625 metrů od Chabařovic, které měly být zničeny. Důlní společnost i přes pokusy o její privatizaci, provázené různými intrikami, zůstala majetkem státu a těžba nebyla obnovena.
V roce 1991 začala v některých částech zničeného území probíhat revitalizace neboli obnova krajiny poškozené lidskou činností. Byly vysazeny první stromy budoucího lesa v jižní části území. O hlavní těžební jámě bylo rozhodnuto, že se zaplaví vodou. Pro občany Ústí nad Labem měla vzniknout rekreační oblast, která městu chyběla.
Zapojení uměle vytvořené krajiny do okolí
Samotná přeměna lomu začala úpravou terénu budoucí krajiny tak, aby splynula s širším okolím. Území bylo rozděleno na jednotlivé plochy samostatně projekčně řešené. Výsypkové haldy na jihu byly vymodelovány do tvarů připomínajících krajinu Českého středohoří. Bývalá skládka chemického odpadu v severní části svým tvarem doplňuje okolní vrchy Jedovinu, Habří a Věšťanský vrch. Lesy, které byly vysazeny v jižní části území, volně přechází do lesů pravého břehu řeky Bíliny a spolu s nimi splývají do jednoho lesního masivu. Jezero Milada je propojeno korytem Zálužanského potoka s nádrží Kateřina a doplňuje další umělé i přírodní vodní plochy okolí.
Rostliny a půda
V prostoru bývalého lomu se nachází půda z výsypek, překrytá slabou vrstvou původní ornice uložené v haldách. Tyto půdy jsou málo vyvinuté, s nízkým podílem humusu, a proto špatně zadržují vodu a nejsou úrodné.
Přibližně na třetině revitalizované plochy jsou vysázeny lesy, menší část tvoří travnaté porosty. Svahy bývalých výsypek byly proto upraveny do sklonu vhodného k zalesnění, došlo také k úpravě vodních poměrů celé plochy a k vytvoření sítě lesních cest. V lesní části byly vysázeny přípravné dřeviny (např. bříza, olše), které pomáhají ovlivnit vlastnosti půdy a vytváří lepší podmínky pro vysazení dalších dřevin. Některé louky byly osety jetelo-travní směsí a probíhá jejich pravidelné kosení, jiné plochy jsou zatím ponechány samovolnému vývoji.
Zajímavé je, že v nově vysazeném lese, který není ovlivněn předchozím výskytem hub, můžeme pozorovat, který druh houby se sám objeví v návaznosti na stáří jednotlivých stromů. V oblasti se objevují i nové druhy, které v širším okolí nenalézáme. Patří mezi ně například lopatička kyjovitá.
Okolí Milady trpí poměrně silnou ekologickou zátěží. Severně od jezera se nachází rekultivovaná skládka chemických odpadů, v jihovýchodní části je pak aktivní odkaliště a popílkoviště trmické teplárny stojící poblíž. Východně od Milady vede také dálnice D8.
Voda
Před započetím povrchové těžby v roce 1977 protékaly krajinou Zalužanský a Modlanský potok. V pásmu okolo potoků se vyskytovaly mokřiny, drobné tůně, slepá ramena a lužní les.
Během těžby byla koryta řek přeložena. V okolí důlní jámy byly vybudovány retenční nádrže pro zachycování vody z okolí. Zahájilo se také čerpání důlních vod, na jejichž prameny se během těžby narazilo. Krajina byla co nejvíce odvodněna tak, aby to nezpůsobovalo problémy při práci v lomu.
Po skončení těžby, při modelaci nové krajiny, byla koryta Zalužanského a Modlanského potoka obnovena. Při budování samotného jezera Milada se dno těžební jámy zasypalo 15 m vrstvou zeminy, čímž došlo k utěsnění lomu, k zajištění nepropustnosti dna nádrže a k ochraně proti nežádoucím výluhům. Břehy Milady byly zpevněny kamenným zásypem a vybudovaly se také vlnolamy a dvě pláže sypané kačírkem. Napouštění jezera začalo v roce 2001 a trvalo dlouhých deset let. Voda je ze tří hlavních zdrojů – největší část přitekla korytem Zalužanského potoka z nádrže Kateřina, dále jsou zde zastoupeny důlní vody a dešťové vody. Přebytečná voda je z Milady odváděna potrubím do řeky Bíliny.
V jihozápadním prostoru před jezerem Milada byla zřízena protieutrofizační nádrž sloužící k čištění přitékající vody od nežádoucích živin, hlavně fosforu a dusíku. Větší množství těchto látek by způsobilo přemnožení planktonu a sinic a následné znehodnocení kvality vody v Miladě.
Živočichové
Výskyt jednotlivých druhů živočichů je přímo závislý na vytvořeném životním prostředí. To je v současné době jiné, než bylo před těžbou, a proto také u některých živočišných druhů sledujeme jejich početní nárůst, u jiných naopak pokles. Druhově jsou dobře zastoupeni vodní měkkýši, vážky, ptáci a pavoukovci (vazba na suché stepi). U jiných druhů živočichů, jako jsou motýli, hmyz nebo savci, je stav daleko nižší než před počátkem těžby. Biologický průzkum v roce 2010 nebyl příliš příznivý, ale průzkum v letech 2019–20 potvrdil i výskyt zvláště chráněných organismů. Mezi cenná stanoviště patří hlavně pobřežní rákosiny a doprovodné rostliny břehů jezera spolu s protieutrofizační nádrží a dalšími vlhkými lokalitami, kde se vyskytují vzácné druhy obojživelníků, ptáků a plazů.
I když obnovená krajina a příroda bývalého hnědouhelného lomu byla vytvořena uměle člověkem, jeho vliv je vždy omezený. Díky rozsáhlým dešťům došlo a bude i nadále v některých oblastech docházet k sesuvům půdy a tím k přetváření nejen vzhledu krajiny, ale také půdních vlastností. Řada rostlin a hlavně živočichů se šíří sama, ovšem u některých druhů, jako jsou plevelné rostliny nebo kaprovité druhy ryb, je jejich množství člověkem uměle snižováno kvůli vytvoření prostoru pro ostatní druhy s cílem nastolit a udržet přírodní rovnováhu. V území již vznikla řada přírodě blízkých cenných biotopů (přírodních stanovišť), v prostoru se vyskytují i vzácné druhy.
Velkou výzvou je nalézt rovnováhu mezi lidskými aktivitami, tlakem na různé formy rekreačního využití jezera Milada a jeho okolí a spontánně se obnovující přírodou. Cílem by mělo být pestré území odolné vůči klimatické změně, kde jsou vytvořeny podmínky jak pro aktivní odpočinek lidí, tak i pro přírodní procesy a existenci co nejširšího spektra rostlinných i živočišných druhů.
Doplňující materiály:
Literatura k tématu v muzejní knihovně:
