Bombardování Ústí nad Labem
Ústí nad Labem bylo během druhé světové války bombardováno dvakrát, a to spojeneckými vojsky. Poprvé v prosinci 1944 a podruhé na sklonku války v dubnu 1945. Zásahy do historického centra města byly takové, že celkově změnily ráz města.
Nálety v dubnu 1945
První ničivý nálet v roce 1945 proběhl v úterý 17. dubna. Nálet trval 16 minut a bylo při něm shozeno 250 tun bomb. Den poté spojenecká letadla fotografovala účinek bombardování. Podle zjištění průzkumu neměl nálet takové dopady, jak bylo očekáváno. 19. dubna proto do Ústí dorazilo v osmi vlnách dalších 54 těžkých bombardérů, jejichž nálet trval 25 minut a shozeno bylo přes 300 tun bomb.
Nálet v prosinci 1944
Při prosincovém náletu způsobil největší škody zásah rafinerie cukru v Labské ulici (dnes ul. Pražská). Poškozena byla i kotelna a seřaďovací kolejiště Schichtových závodů. Dále bylo zasaženo několik vilek okolo těchto dvou továren. Během náletu zemřelo 21 osob.
Důvodem k bombardování byl velmi dobře propracovaný ústecký železniční systém, důležitý dopravní uzel, který sloužil německé armádě k přepravě vojáků, techniky a materiálu na východní frontu. V ústeckých závodech (převážně v Armaturce) i ke konci války také stále naplno probíhala zbrojní výroba.
Lom
Od konce 19. století je v Mariánské skále dobýván kámen pro stavební účely a v současnosti je původní hora již výrazně odtěžena. Díky lomové činnosti se ale lokalita stala světoznámou, především pro četný výskyt vzácných dutinových minerálů. Mineralogická lokalita zažívala své nejslavnější dny ve 40. letech dvacátého století. Vzorky odtud jsou uloženy ve všech větších muzeích Evropy. Muzeum města Ústí nad Labem vlastní v podsbírce geologie téměř 730 vzorků.
Nálezy minerálů
Nejznámějším minerálem Mariánské skály je natrolit, který tvoří až 60 % objemu horniny. Najdeme ho v dutinách znělce vzniklých po unikajících plynech v době tuhnutí magmatu. Drobné krystalky čiré, bílé, růžové či načervenalé barvy porůstají stěny dutin a tvoří tak charakteristická hnízda křehkých jehlicovitých útvarů, na které často nasedají krystaly dalších minerálů, jako např. apofylitu a kalcitu.
Méně hojnými minerály Mariánské skály jsou bezbarvý opál (hyalit), bílý analcim, nažloutlý thomsonit či aragonit. Zajímavostí je minerál ze skupiny granátů nazvaný hibschit. Poprvé ho popsal Felix Cornu roku 1906 právě ve znělci z Mariánské skály a pojmenoval ho podle geologa J. E. Hibsche. Hibschit zde tvoří šedobílá zrna mikroskopické velikosti. V hornině je jeho přítomnost identifikována s využitím moderních laboratorních metod.
Na vrcholu Mariánské skály stávala v letech 1680–1976 kaple postavená na oslavu ukončení morové epidemie. Skála také skrývá chodby nedokončeného protileteckého krytu, které vyrazili dělníci za německé okupace.
Každé jaro Mariánská skála žlutě rozkvete. Roste zde chráněná květina tařice skalní.
Doplňující materiály:
Literatura k tématu v muzejní knihovně:
