ÚSTÍ NAD LABEM MĚSTO MEZI SKALAMI

Ústí nad Labem leží mezi kopci a skalami Českého středohoří. Některé skály člověk donutil ustoupit, jiné se staly přirozenou součástí města. Skály ovlivňovaly rozvoj Ústí, jeho výstavbu i budování cest, členitý reliéf krajiny ovlivňuje i klima města. Skalní masivy ovšem také dodávají našemu domovu jedinečnost a nevšední krásu.

České středohoří – jak to vlastně začalo?

Druhohory – na území Českého masivu je mělké moře, v něm se usazují pískovce, jílovce a slepence, později moře ustoupí
Třetihory – probíhá podpovrchová sopečná činnost, do vrstev usazenin se vytlačuje magma roztavených čedičů a znělců
Čtvrtohory – eroze, usazené vrstvy pískovců, slepenců a jílovců jsou postupně odnášeny, zůstávají čedičové a znělcové skály

Celý proces začal před 97 miliony let a trvá v podstatě dodnes. Velký vliv na podobu hor má člověk, který krajinu přetváří podle svých potřeb. Smutný příklad leží v samotném centru Ústí nad Labem. Mariánská hora je z velké části odtěžena a stále je zde aktivní kamenolom.

Jakým způsobem kromě těžby kamene poškozuje člověk skály a jejich přírodu?
Co znamená pojem udržitelný turismus?

Ústečané si své skály i pojmenovali. Znáš nějakou konkrétní skálu v Ústí nad Labem či blízkém okolí?

Skály versus lidé

Rozvoj města Ústí nad Labem byl podmíněn i rozvojem dopravy. Při budování silnic a železnic stály skály v cestě. V roce 1940 byla odstřelena část Račí hory, zvaná Kanón, mezi Krásným Březnem a Neštěmicemi. Byla tvořena čedičovými sloupy ve tvaru kanónu.

Podobný osud měl potkat i horu Vrkoč ve Vaňově. Naštěstí ale zasáhl místní geolog Josef Emanuel Hibsch, významný evropský vulkanolog. Hora byla odtěžena jen částečně a my se z této překrásné přírodní památky můžeme dodnes radovat.

Některé hory nejsou pevné, a naopak ohrožují člověka. Příkladem jsou svahy nad Vaňovem nebo Kozí vrch, výrazná hora mezi Mojžířem a Neštědicemi na levém břehu Labe, chráněná jako přírodní rezervace. Její severozápadní svah je známý svými sesuvy, které v minulosti zavalily několik domů, cestu z Ústí do Děčína a zasáhly dokonce až do jedné třetiny koryta řeky Labe.

Poklady Českého středohoří

Poklady, které nacházíme v zemi, mohou mít různou podobu. V Českém středohoří nalézáme bohatou škálu vzácných minerálů, které vyrostly v dutinách pomalu chladnoucích třetihorních hornin, znělce a čediče. Mezi významná naleziště patří Dolní Zálezly, Divoká rokle v Mojžíři, Velké Březno, ale i Mariánská hora v samotném centru Ústí nad Labem. Vzácné vzorky natrolitu a kalcitu jsou uloženy v mnoha evropských muzeích.

Pokladem jsou ovšem i samotné horniny. Čedič a znělec se od nepaměti používaly jako stavební materiál, a to v různé podobě. Velké kameny na stavbu domů a zdí, pravidelné šestihrany čediče k dláždění a drobné sutě k vysypávání základů pod domy nebo třeba ke zpevnění cest. Pro stavební účely se kámen těží dodnes.

Josef Emanuel Hibsch (1852 – 1940)

Geolog a vulkanolog, který pocházel z Homole pod Pannou. Specializoval se na oblast Českého středohoří, vytvořil unikátní soubor velmi podrobných geologických map a obsáhlé geologické sbírky. Místní hory miloval a chránil. Díky němu se nám zachovala také Panská skála u Kamenického Šenova známá jako varhany.

Příroda Českého středohoří

České středohoří patří mezi nejbohatší botanická území České republiky. Najdeme zde pestrou mozaiku biotopů – skály, skalní stepi, doubravy, suťové lesy, bučiny, ale i vlhké louky, rokle s potoky a vodopády.

Díky pestrosti přírodních stanovišť je v Českém středohoří vysoká rozmanitost rostlinných i živočišných druhů. Čedičové a znělcové skály výborně pohlcují sluneční záření, České středohoří je díky tomu teplou oblastí, a tak zde můžeme nalézt teplomilné druhy ze Středomoří. Podmrzající sutě jsou naopak místem výskytu chladnomilných druhů, z nichž některé zde přetrvaly od poslední doby ledové.

Skála jako extrémní stanoviště

Jen omezené množství rostlin dokáže růst na skále. Říkáme jim stres-tolerantní rostliny. Musí se vypořádat s nedostatkem půdy pro kořeny, s nedostatkem živin a vláhy, holý povrch skály se navíc v létě hodně přehřívá a v zimě rychle prochladne.

Některé rostliny jsou ovšem k životu na skále patřičně vybaveny. Mají obvykle dlouhý a pevný kořen, který dokáže rostlinu uchytit v puklinách. Malé listy mohou být chlupaté, aby lépe zachycovaly vodu a zabraňovaly výparu, nebo mají silnou vícevrstvou pokožku s voskovým či kožovitým povrchem a zanořenými průduchy. Na skále má rostlina i omezené možnosti rozmnožování. Obvykle se šíří semeny a výtrusy, vegetativní rozmnožování zvládají pouze některé plazivé druhy.

Rostliny, které se umí vypořádat se stresem nazýváme S-stratégy. Patří mezi ně kromě různých druhů mechů, lišejníků a kapradin i řada vyšších rostlin. Jednou z nich je nápadná, nesmírně odolná tařice skalní.

Strmé členité skály v okolí Ústí si jako útočiště a hnízdiště vybraly chráněné druhy ptáků, které jsou citlivé na rušení lidmi. Jedním z nich je sokol stěhovavý.

Pro rostliny je nedostatek živin či vody stresem. Jak je to, pokud má rostlina něčeho přebytek?
Může mít život na skále pro rostlinu i nějaké výhody?

Sutě

Sutě jsou zcela ojedinělým biotopem. Kromě nedostatku vyvinuté půdy a živin se zde rostliny musí potýkat i s přirozeným pohybem substrátu. Některé se proto plazí po povrchu, jiné jsou pasivně unášeny či naopak suť zadržují a pronikají do ní. U sutí jsou navíc zcela specifické i teplotní podmínky. Díky častým a na sebe navazujícím podzemním dutinám zde v létě proudí studený vzduch a v zimě naopak teplejší.

Rozsáhlé suťové pole v okolí Ústí můžeme nalézt například na svazích Vaňova nebo v Průčelské rokli v Brné.

Vadí skále změna klimatu?

Říká se, že všechno souvisí se vším. Byla by chyba myslet si, že skály nemohou být změnami klimatu zasaženy. Extrémní meteorologické jevy jako jsou vysoké teploty, silný vítr, bouře a přívalové deště jsou stále častější a silnější. V případě naší krajiny může být důsledkem četnější řícení skal nebo svahové sesuvy.