BITVA U CHLUMCE 1126
Krušné hory tvořily od nepaměti přirozený ochranný val na severozápadní straně Čech. Průchod byl možný jen cestami a průsmyky. To platilo i pro vojenské družiny a armády. Prostor v okolí Chlumce a Chabařovic, kam se po sestupu z hor vojáci dostali, se tak stal v minulosti několikrát dějištěm důležitých bojů. V raném středověku se zde odehrála bitva mezi armádou Čechů a saskými oddíly zastupujícími říšskou armádu. Událost je popsána v dobových kronikách a starých českých pověstech a je chápána jako důležitý projev svébytnosti českého národa.
Nástup nového panovníka
V první čtvrtině 12. století vládli v Čechách Přemyslovci. Platil zde tzv. seniorát – stařešnický řád, podle kterého za zemřelého panovníka nastoupil na trůn nejstarší příslušník rodu z české nebo moravské větve. Tento nástupnický systém však způsoboval spíše destabilizaci poměrů, zmatky a úpadek, protože mimo jiné nejstarší neznamená automaticky nejschopnější.
Podle seniorátu měl tedy v roce 1125 po smrti Vladislava I. nastoupit na trůn Ota II. z moravské větve Přemyslovců. Vladislav se však před svou smrtí smířil se svým bratrem Soběslavem a určil panovníkem jeho. Soběslav byl ve svých 35 letech Čechy vnímán jako nadějný panovník a měl podporu knížecí družiny i českého lidu.
Čechy jako léno
Čechy nebyly přímo součástí Svaté říše římské, byly k ní však jako samostatný stát připojeny. Z tohoto svazku vyplývalo, že císař nezasahoval do volby českého panovníka, nový kníže měl však povinnost předstoupit před vládce Svaté říše a přijmout od něj Čechy v léno.
Po nástupu na trůn se Soběslav I. věnoval nejprve uspořádání domácích poměrů a oslabení vlivu Oty II., který si dělal na trůn nárok. Tím, že za novým císařem nespěchal, však poskytl svému sokovi vítanou záminku.
Ota II. totiž této situace využil, sám navštívil Lothara III. a díky své výřečnosti a politické zdatnosti si ho naklonil na svou stranu. A protože Soběslav se ke dvoru osobně nedostavil, rozhodl císař, že Otovo právo na český trůn podpoří vojenským tažením.
Příprava na bitvu
Lothar vyslal armádu složenou převážně ze saských oddílů, předvoj vedl sám Ota II. Všechny čekal náročný přechod Krušných hor. V tajícím hlubokém sněhu se pro vojsko těžká výzbroj stala přítěží. Neschůdné cesty, rozvodněné potoky a připravené přeseky ztěžovaly mužům postup a vojáci byli nuceni zbroj postupně odkládat.
Soběslavova armáda byla možná méně početná, zato lépe připravená a saské vojáky očekávala. Shromážděna byla pravděpodobně u hradiště v Chlumci. Nicméně vojsku sestupujícímu z hor vyjela vstříc a jeden její oddíl dokonce obklíčil předvoj vedený Otou II.
Bitva u Chlumce
18. února 1126 na přední část saské armády zaútočily číhající české oddíly. Značné množství překvapených vojáků poměrně snadno pobily, kroniky hovoří až o 500 padlých. V boji zemřel i Ota II., čímž vlastně celá akce ztratila svůj původní smysl.
Lothar III. se svým oddílem se stáhl na blízké návrší, kde však byl českými vojáky obklíčen. Zde prokázal Soběslav svou diplomatickou a politickou vyspělost. Místo aby Sasy a císaře pobil, a vystavil tak svou zemi odvetné válce, předstoupil před Lothara a přijal od něj Čechy v léno. Gestem smíru bylo také propuštění saských zajatců.
Přesné místo střetu dnes není známé. Uvažuje se, že saští vojáci mohli sestupovat údolím Ždírnického či Telnického potoka. Za hradiště, kde se shromáždilo české vojsko, je obecně považován vrch Horka v Chlumci, přestože stoprocentní jistotu nemáme.
Bitva v oblacích
Při přípravách na bitvu se Soběslav odvolával na boží pomoc. Vojsko měli chránit dva čeští mučedníci Vojtěch a Václav. Z kostela ve Vrbičanech (u Kolína) nechal kníže dovézt praporec svatého Vojtěcha do Prahy. Tam jej zavěsil na kopí svatého Václava. Relikvie českému vojsku dodávala ohromnou duchovní sílu, upevňovala jeho odvahu i morálku.
Podle legend byl pak během bitvy nad hrotem kopí spatřen svatý Václav v bílém rouchu a na bílém koni, jak bojuje po boku Čechů proti saským rytířům. Jiné příběhy popisují také obrovského orla vznášejícího se nad armádou Čechů a chránícího ji svými mocnými perutěmi (svatováclavská orlice). Příběh bitvy u Chlumce z roku 1126 je líčen v mnoha historických kronikách a objevuje se i v Jiráskových pověstech českých.
Na počest vítězství nechal kníže Soběslav I. opravit a znovu vysvětit rotundu svatého Vojtěcha na hoře Říp. Dnes je stavba více známa jako rotunda sv. Jiří, kterému byla zasvěcena v průběhu 16. století.
Důsledky bitvy
Velice důležitým politickým krokem bylo, že vítězící Soběslav dokázal zastavit hněv Čechů a nechal Lothara i se zbytkem saského vojska na živu. Zabití císaře by si jistě vyžádalo válku s říší a mělo by obrovský dopad na celé Čechy. Tím, že Soběslav navíc uznal Lotharovu svrchovanost, získal prestiž i panovníkovu náklonnost a přitom šikovně uhájil svá vlastní práva. Mír s Lotharem byl stvrzen na sněmu v Merseburku v květnu následujícího roku. Soběslav I. z rodu Přemyslovců byl první panovník, kterého kronikáři nazývali otcem vlasti. Jeho vláda byla stabilní a úspěšná.